Zdroj: http://www.draci.net/jeste-chodite-poustet-draka.a14.html • Vydáno: 14.8.2009 0:00 • Autor: PeVal
Převzatý článek z přílohy Hospodářských novin o dracích.
Draci mohou být z papíru, plastu nebo tkaniny. Nebo vlastně z čehokoli, pokud vytvoříte dostatečnou plochu, do které se může opřít vítr.
Podzimní pouštění draků má v Česku zhruba pětisetletou tradici. Skutečný původ však mají draci v Číně asi před 2200 lety. Odtud pronikli do Japonska, kde je začali stavět o 1000 let později.
Rituál nebo zábava
Stavba a pouštění draků má v asijských zemích mimo jiné rituální smysl. Například Japonci pouštějí draky i proto, aby zajistili svým dětem dobré zdraví. Draci v Asii měli, především v minulosti, dokonce pracovní užití. Nad rýžovými poli totiž plnili roli strašáků ptáků. Historie zmiňuje dokonce i případy, kdy je použili vojáci.
V Evropě však draci sloužili a slouží pouze pro zábavu. (Případy jiného využití v Evropě a USA dokumentuje fotobox.) A dokud se zhruba před 30 lety nezačali vyrábět komerčně z igelitu, šlo o zábavu docela náročnou. Jeden večer totiž mužská část rodiny slepila kostru, další večer ji potáhla papírem a teprve třetí den se na potah malovalo.
Dračí současnost
Současní draci jsou rozděleni do tří kategorií: základní či zábavní, řiditelní (akrobatičtí) a tažní. Počet těch, kteří pouštějí na podzim draky pro zábavu, odhadnout nelze. Obecně však můžeme říci, že jde o rodiny s malými dětmi. "Akrobatickým drakům se v Česku věnuje podle našich odhadů zhruba tisícovka lidí a asi další dva tisíce to zkoušejí s tažnými draky," tvrdí Petr Valenta z brněnského obchodu s draky.
Obyčejný drak je upoutaný na jedné šňůře a v podstatě pouze ve větru létá. Pokud je vítr stabilní, tak v něm vlastně stojí. Řiditelný drak má dvě až čtyři šňůry (podle toho se na soutěžích rozřazují) a dají se s ním předvádět podobné kousky jako s rádiem řízeným modelem letadla. Tažní draci pak slouží třeba k jízdě po zemi, sněhu či na vodě.
"Existují i speciální draci, s nimiž se dá létat při bezvětří, nebo dokonce v halách," dodává Petr Valenta. Jsou tak lehcí, že stačí zatáhnout za šňůru a vzletí. Ve vzduchu se pak pohybují, aniž by potřebovali vítr.
Výrobci udávají, že existuje okolo 20 základních typů, které samozřejmě mají další modifikace. S příchodem výkonných, komerčně prodávaných draků se také objevilo dříve neznámé omezení. "Na základě předpisů o leteckém provozu nesmějí draci létat výše než 100 metrů," zdůrazňuje Petr Valenta.
Draka lze vyrobit doma, pak přijde zhruba na několik desítek korun. V obchodě vyjde nejlevnější drak asi na sto korun. Kdo chce vyzkoušet řiditelnou verzi s více šňůrami, musí si připravit minimálně 500 korun. To samé platí pro jednoduché dětské tažné draky. Cena velkých tažných draků ovšem může dosáhnout až 30 tisíc korun.
S draky se můžete setkat v kteroukoli roční dobu. Kromě klasických tvarů lze spatřit létat nejrůznější housenky, motýly či různé krabicové konstrukce. K vidění však jsou také akrobatické speciály, tažní draci nebo nejrůznější reklamní výtvory.
Draci a výzkum
Americký vynálezce bleskosvodu Benjamin Franklin vypouštěl kvůli výzkumu blesků draky do bouřkových mraků. Rus M. V. Lomonosov zase jejich prostřednictvím vynášel do výše meteorologické přístroje. S využitím k pozorovacím účelům experimentovaly na začátku dvacátého století také některé armády. Konstrukce krabicového draka (v tuzemsku se mu také říkalo škatule) byla předobrazem letadla bratří Wrightů. Původně drakem bylo také nynější rogallo.
článek vyšel ve čtvrtek 14.9.2006 v novinách Hospodářské noviny v jejich příloze a zde v kapitole TRADICE, kde si můžete přečíst celý článek.
text napsal redaktork Přemysl Souček